Měli bychom skutečně odsuzovat „kulturní barbary“?

Jednou ze základních věcí, které od ostatních lidí očekáváme, je určitá znalost naší kultury, především pak nejznámějších spisovatelů či malířů. Pokud nic takového neznají, pak je mnohdy označujeme za kulturní barbary. Ti jsou pak často centrem posměchu od ostatních, u dětí pak od svých vrstevníků. Skutečně je ale povinností každého z nás znát spisovatele, kteří zemřeli stovky let předtím, než jsme se narodili? Faktem však je, že takto se označují i lidé, kteří neznají současné kulturní události. Pokud například neznají danou kapelu, známou v onom žánru, pak se označují od jejích fanoušků stejně. Je tedy jasné, že toto označení je značně subjektivní.

 

 

Každý totiž považuje za vrchol kultury v podstatě něco jiného. Nikdy pak nemůžeme vědět, zda standardy onoho člověka budeme splňovat či nikoliv. Proto je potřeba, abychom toto oslovení brali s rezervou. Je totiž jen velmi málo z nás, kteří si toto označení zaslouží. Pravdou však je, že zdaleka ne všichni lidé mají byť i nejmenší povědomí o těch nejznámějších autorech, a to je škoda. Faktem totiž je, že nás toho jejich díla mohou hodně naučit. Bohužel, z valné většiny tyto lekce opomíjíme, což rozhodně není dobré. Koneckonců, kdo nezná historii, je odsouzen ji opakovat.

 

 

Samozřejmě zdaleka ne všechny knihy jsou dobré. Vždy se vydávala většina těch, které by bylo možné označit jako „škvár“, a které mají jen velmi malou, nebo v podstatě žádnou přidanou hodnotu. Pokud však nejsme načtení, pak je pro nás takové knihy těžko rozeznat. Ty nám potom nepomáhají rozšiřovat obzory tak, jak by bylo vhodné. Proto budeme mít menší rozhled a také hůře chápat souvislosti i v běžném životě.Proto bychom nějaké povědomí o kultuře mít měli. Rozhodně nám to nijak neublíží, a naopak nám to v životě jen pomůže. Nehledě na fakt, že čtení knih je rozhodně koníčkem, který pro nás má prakticky samá pozitiva.