Co všechno jsme zažili díky viru z Číny aneb jak bojovat s úzkostí

Nás se to netýká…

Nejdřív to byla Čína a ta je přece daleko, potom Itálie, kde najednou umírali desítky lidí každý den. A to už nikomu do smíchu nebylo.

Že je situace vážná, mi došlo, až když jsem v mimořádných zprávách slyšela, že se zavírají školy. A pak už to šlo ráz na ráz. A já jsem opravdu hrdá (poprvé v životě) na naši vládu. Naštěstí na nic nečekala, vydávala čím dál razantnější opatření, která měla chránit naše zdraví. Opravdu jsem ráda, že žiji právě v Čechách.

Ochrana od státu

Evropská Unie najednou neexistuje. Státy nejsou jednotné, každá vláda se k problému pandemie staví jinak. A jen málokterá země zareagovala tak rychle a zodpovědně, aby ochránila zdraví svých občanů. V rizikových zemích stále vyčkávali, nechtěli lidi omezovat a pouze doporučovali. Samozřejmě lidé doporučení vlády moc vážně nebrali a teď to podle toho vypadá. Ať žije demokracie! Situace je vážná, ale dá se zachránit. Ovšem bylo by potřeba, aby lidé dbali na nařízení a respektovali i ta drastická opatření vlád. Jenom tak můžeme ochránit nás i naše blízké před nákazou a možným úmrtím. Protože není pravda, že umírají jen staří lidé. Mezi oběťmi jsou i mladí, zdraví lidé, kteří měli lehký průběh nemoci.

Ohleduplnost a sounáležitost lidí

Na sociálních sítích je vidět, jak si lidé pomáhají a jsou ohleduplní. Chybí roušky, které mají před nákazou chránit, tak si je lidé šijí.

A co víc. Nejen že vyrábí roušky pro sebe, vyrábí je i pro ostatní a zdarma je rozdávají například seniorům. Ještě než začalo být povinné chránit si obličej rouškou či šátkem, vyrazila jsem na nutný nákup. Projížděla jsem poloprázdným městem, kde šel občas člověk se psem nebo jiný člověk s taškou s nákupem. K mému údivu většina lidí měla ochranu na ústech a nose. A to samé potom v obchodě. Dokázala bych spočítat na prstech jedné ruky lidi, kteří roušku neměli a věřte, že právě oni byli středem pozornosti. Samozřejmě že i dnes potkáte člověka, který roušku nemá, a já doufám, že jsou to lidé, kteří nemají televizi, rádio, internet a nevědí, co se kolem nás děje a nejsou to bezohlední sobci, kteří si myslí, že jim se nemůže nic stát.

Když cítíte úzkost

Někteří lidé mají strach. I přes to, že se pomalu rozvolňují omezení, bojí se vycházet, vyhýbají se jakémukoliv kontaktu s ostatními lidmi. Bohužel virus nezmizel a pravděpodobně bude ještě chvíli trvat, než se nám podaří ho dostat pod kontrolu. Budeme se muset naučit žít společně s ním. Budeme muset dbát o hygienu víc než dřív. Budeme muset být ohleduplní a opatrní. Pokud se vás zmocňuje úzkost vždy, když si představíte, že máte jít ven, zkuste kontaktovat odborníka. Existuje spousta institucí, například psychoterapie Praha.